vryp

co se to děje,

nemohu spát,

srdce bolestí, žalem, touhou strádá, večer, když usínám...

co se to děje,

chvěji se, poraněné ptáče,

studený pot tělo zaplavuje,

třes požírá duši,

oděnou v cáry nadějí...

ne, už ne,

něžnosti, pohlazení ... nepřijímám

jednou dopřeji si doušek štěstí ... snad,

dneska to nebude, zítra nevím,

pozítří, za týden, rok či nikdy ... netuším...

kráčím, běžím, potácím se, klopýtám,

cesta v mlze mizí,

bortí se víra, bahnem bezedným,

zasypána kamením...

ne, už ne,

nesuď...

činy zlé, musím odčiniti sám,

už ne,

žádné štěstí, něžnosti či pohlazení,

sám sebou ... denně ... pohrdám ...

jsem prý blázen, jen ...

... klopýtám, padám,
v prachu dějin ležím,
silou vůle znovu vzpřímen stojím,
kráčím lehce, pln odhodlání,
abych opět sražen byl,
potácím se ...

... zuby nehty... musím dál,
to snad už by nikdo neustál ...

... osud jiný názor má,
padni, vstaň a jdi dál,
konec přijde, ... to si piš,
kdy to bude ?
... brzo zvíš,
z prachu jsi vzešel,
... nu, ...co koukáš,
v prach se obrátíš...

svítání

... procitám,
však víčka slepená,
ještě chvíli, malou, nicotnou, okamžik jen,
nechci .... neotvírám...

...jsi tu...vnímám,
těžký parfém,
žár těla...co opouští,
chládne,
mění se...v kapičky potu studeného...

...ranní šero opět vstupuje do pokoje,
zarudlá  víčka...pozvednou se,
přelud lásky...něhy,
nočních her...co uspokojí,
rozplývá se...prostě mizí,
jsem sám...úplně sám
a jsem Ti cizí....

sladké zapomenutí

Napsal jsem si poznámku,

volně ležícího vědomí,

zemřít,

jen tak před sebou,

poraněn o Tvůj slib,

roztržen, zneuctěn, co jsme spolu měli.


Dávej si pozor andílku,

má lásko,

pozor si dej, ... na mou lásku.


Rozpolcen, pohozen, v nekonečnou pustinu,

slova vyřčená, krvavá,

až na ostří nože,

pozor dej andílku,

má lásko,

pozor si dej, ... na tu mou, ... lásku .

trn

... našel jsem růži, povadlou, umírající,
odhozenou v prachu zapomnění,
slza, krůpěj poslední,
stéká pomalu po listu,
jen kousek zbývá,
dotkne-li se země navždy zmizí...

Růže darovaná,
snad z lásky, co já vím...
v koutě marastu zde tiše leží,
příběh odvíjí se jen pomalu a stěží,
byla prostředníkem emocí snad i touhy,
co já vím ...

...jen ten co ji držel , ví ,co říci měla ,
možná vše bylo jinak,
byla to ale jen krutá, neřízená střela,
a ten kvítek co probouzí a stvrzuje,
byl jen katem zavržení,
proto jeho osud zpečetěn tu v prachu ...